SHAGYA-ARAB
Konirna Tetetice
Rodinná stáj Tetetice.
Shagya-arab pochází z oblasti jihovýchodní Evropy, z druhé poloviny osmnáctého století. Vznikal ve slavných vojenských hřebčínech rakousko-uherské monarchie, a to v Mezöhegyesi, Radovci (Radautz) a Bábolně. V dobách vlády Marie Terezie byl tehdejší chov koní vlivem tureckých a

Shagya-arab byl ceněn vzhledem ke kráse, nezdolnosti a dobrým vlastnostem. Stal se příslovečným v celé armádě a středem zájmu byl chov všestranného a vytrvalého jezdeckého a zápřahového koně. Také v zemědělství byl vysoko hodnocen pro skromnost a všestrannost.

Chovem koní, tehdy označeným za arabské plemeno, se zabývaly dvě původní shromaždiště a odchovná zařízení pro remonty v Kotzman (1774), později Radovec (1792), na jihovýchodě Maďarska hřebčín Mezöhegyes (1785) a hřebčín v Bábolně 1789. Cílem bylo vytvoření koně evropského typu, kostnatějšího s korektním fundamentem, mimořádně tvrdého a odolného. Od té doby je plemeno chováno po dobu dvě stě let čistokrevně.











Postup v plemenitbě byl jednoduchý, avšak zvlášť úspěšný. Osvědčené klisny vojenských hřebčínů byly připouštěny originálními arabskými hřebci za účelem spojení předností arabské krve s krví evropského jezdeckého koně. Nákladné až odvážné expedice byly pověřeny nákupem pouštních originálních arabských, později zařazených kmenových hřebců. Podklad chovu tvořily klisny z Moldávie, Sedmihradska a oblasti dnešní Ukrajiny. V Hřebčínech byl kladen zvláštní zřetel na zachování základního stáda klisen. Bylo dosaženo rychlého rozvoje, což umožnil vzorně organizovaný provoz a početná stáda koní. Až na malé výjimky nesměly být plemenné klisny nakupovány. Evidence chovu probíhala příkladně a z tohoto hlediska lze dnes sledovat výstavbu jednotlivých rodin v některých případech zpětně až do roku 1775.

V poměru ke značnému počtu tehdy využívaných originálních arabských hřebců se podařilo pouze relativně malému počtu z nich založit stávající kmeny. K nejstarším přísluší Siglavy (1811), Amurath (1829), Shagya (1830), Gazlan-Gazal (1840), Dahoman (1846), Jussuf (1869), Koheilan (1876, O’Bajan (1881), Hadban (1891), Siglavy Bagdady (1895), Mersuch (1898), Kemir (1905). Později založené jsou Kuhaylan Zaid (1923), Kuhaylan Haifi (1923), Kuhaylan Afas (1930), Nedjari (1926), El Sbaa (1920). Jejich odchov byl na základě cílevědomého postupu označován příslušnými jmény a náležitým výžehem v levé sedlové krajině koně.






    

   
Gazal II-(1922)                              Shagya XXV-(1916)                      Koheilan VIII ox-(1922)                     O´bajan VII-(1923)

Po první světové válce byla vzácná stáda koní rozdělena mezi nástupnické státy monarchie: Polsko, Československo, Rakousko, Rumunsko, Maďarsko a Jugoslávii. Shagya-arab byl chován nejenom v Bábolně a Radovci, ale také v Pibru, Topolčiankách, Janowě Podlaski, Karadjordjevu, Borike, Kabiuku, Mangalii a Rusetu, abychom jmenovali ty nejslavnější hřebčíny. Po roce 1945 byla vlivem válečných událostí celá řada koní roztroušena v mnoha evropských zemích. Tehdy se chopily iniciativy záchrany a udržení již založeného plemene státy jako Německo, Švýcarsko, Rakousko a také Dánsko. Importovali z východně položených hřebčínů nemalý počet chovných koní. Nadešel čas zakládání plemenných knih a vznikla otázka jak pojmenovat vzácnou populaci. Původní název „arabské plemeno“ nebo „arabský kůň“ byl v jednotlivých státech odlišně pochopen a vysvětlován. Docházelo k nejasnostem v postupu zachování vytčeného chovného cíle. Při příležitosti světové konference WAHO (Word Arabian Horse Organization), která se konala v roce 1978 v Hamburku, bylo předloženo 200 rodokmenů jako důkaz čistokrevnosti Shagya-arabů. Tento předložený soubor byl přítomnými delegáty uznán a Shagya-arab byl vyhlášen za speciální čistokrevné arabské plemeno.

Shagya-arab je pouze o 23 let „mladší“ než anglický plnokrevník. Obě plemena zůstávají stejného původu. Hřebci byli orientální a klisny převážně s arabským výrazem. Pouze výběr se děl odlišně. Na jedné straně tvrdý až bezohledný kvůli dosažení nejvyšších rychlostí při dostizích a na druhé straně nemilosrdný výběr pod sedlem i v zápřeži s využitím ve válkách i v míru.


















Shagya-arab je samostatné historické plemeno, které vzniklo na základě přesně vymezeného chovného cíle. Podle předpisů tehdejšího C.k. ministerstva zemědělství a nadřízeného úřadu pro chov koní měla regenerace chovu postupovat bez přílivu cizí krve. Tu a tam se však projevil nedostatek ušlechtilosti a za účelem osvěžení krve se pomýšlelo na použití arabských plnokrevníků. V současné době jsou arabští plnokrevní hřebci podrobeni přísné selekci. Musí být akceptováni komisionelním výběrem a podrobeni zkoušce výkonnosti. K zabránění přílišnému používání arabských plnokrevníků bylo přijato opatření stanovující podíl nejvýše devět arabských plnokrevníků ze šestnácti koní zastoupených ve IV. generaci v rodokmenech Shagya-arabských koní. Cílem zůstává zachování stavby těla a mohutnosti, ve smyslu všestranně upotřebitelných koní. Uvedené opatření by mělo ovlivnit především začínající chovatele, kteří projevují náklonnost k využívání arabských plnokrevníků ve dvou až třech generacích za sebou, čímž opouštějí již vyzkoušený a žádoucí směr chovu.

Shagya-arab je kůň, který odpovídá kvalitám arabského koně. Ve svém rámci a kostnatosti však normy stanovené pro arabského plnokrevného koně výrazně převyšuje. Už z tohoto hlediska je vhodný pro většího i těžšího jezdce. Je koněm s mimořádným pohybem, je vytrvalý a má přirozené skokové vlastnosti. Navíc se hodí i k zápřahovým účelům. Shagya-arab má být pohledný a vyvážený, s ušlechtilým výrazem, dobře tvarovaným krkem jezdeckého koně, nápadnou horní linií, dlouhou zádí a neseným ohonem. Končetiny se požadují kostnaté a v kloubech suché. Velký význam je kladen na prostornou, elastickou a korektní mechaniku pohybu ve všech třech základních chodech. Je nutno usilovat o dosažení kohoutkové výšky hůlkové minimálně 150 cm až 160 cm a obvod holeně ne menší jak 18 cm.

Shagya-arab má svým zevnějškem, temperamentem a charakterovými vlastnostmi splňovat požadavky ušlechtilého, výkonného, rodinného, vyjížďkového koně, také soutěžního a honebního koně i koně vhodného pro distanční jízdy.
nástupnických válek blízek zániku. Panoval nedostatek dobrých remont pro potřebu armády a hlavním úkolem hřebčínů, zvlášť za doby císaře Josefa II., se stalo zlepšení stavu zemského chovu a zajišťování vhodných plemeníků.
Název Shagya-arab je převzat po hřebci SHAGYA, kterého dovezl v roce 1836 baron Eduard von Herbert do Bábolny. Byl to medový bělouš, mimořádně kostnatý a souměrných tělesných tvarů, o kohoutkové výšce hůlkové 160 cm. Narodil se v roce 1830 a byl získán od beduínského kmene Bani Saher v Sýrii. Jeho kmen se rozšířil po celé Evropě a dosáhl tím největšího zastoupení v původech arabských koní. V současnosti dochází k častému nepochopení, neboť i koně ostatních kmenů jsou označování názvem Shagya-arab. Podmínkou je, že koně pojmenované Shagya-arab musí v minulosti příslušet k plemenným knihám hřebčínů v Radovci, Mezöhegyesi a Bábolně a odpovídat chovnému cíli.
Rakousko - Uhersko